Někdy se dny v knihkupectví táhnou jako dny do dovolené. Člověk je poctivě prozívá a během dne opakovaně hypnotizuje čas na monitoru v naději, že se stane zázrak a on ihned po otevření prodejny poskočí k zavírací době. (Tento zázrak zatím nenastal, avšak nadopovaná čerstvou dávkou naděje ho očekávám týden co týden, poněvadž jak se říká – trpělivost...
Jaroslav Hašek často psával po hospodách. V jeden okamžik byl zahalený do mlhavých oblaků fantazie a soustředěně diktoval vlastní příběh svému zapisovateli. V okamžik druhý svoje myšlenky náhle utnul, odřízl se od příběhu, vynořil se z oněch fantazijních oblaků, co hrají všemi odstíny, vstal od stolu a pustil se do konverzace nesouvisející s jeho...
Poslední dobou několikrát do týdne běhám s časem, přičemž čas, ta neunavitelná potvůrka, je stále přede mnou, stále kluše napřed, nevím, jak to dělá, ale dělá to sakra dobře. Navíc se u toho vůbec nezadýchá, ani na sekundu, zato já funím, jako bych byla v posledním tažení, jako by moje plíce vyplivly poslední dech a nový nenabraly.
volné velikonoční dny se rozeběhly a já bych vám ráda popřála, aby utíkaly pomalu, abyste všichni měli čas.
Nevím, po jak dlouhé době se mi otevřelo široké okno času. Můžu psát. Můžu číst. Mohla bych i malovat, kdybych si prostředí kolem trochu uzpůsobila. Můžu hledat, co potřebuju. Můžu vyřizovat, co potřebuju.
Zima se sice prý ještě nevzdala a příští týden si vezme svůj hlas zpátky. Ale přesto byly uplynulé dny nabité čerstvou energií a prosvětlené světlem.